Jak to funguje u nás
Lucie Bartošová
S matematickou hrou Abaku jsem se setkala poprvé v roce 2019. Hrát jsme začali jen s několika dětmi spíše ze zájmu, pro oživení hodiny. Třidu to opravdu chytlo a děti se rychle zlepšovaly. Byla to hlavně zábava. Zahy jsem si však všimla, že se mi některé typy příkladů, doslova zautomatizovaly, a došlo mi, že by to mohl být dobrý způsob, jak podpořit základní matematické dovednosti hravou a nenásilnou formou. A ono to opravdu funguje.
Co si budeme namlouvat, i u nás ve škole vidím, že stále více dětí má problém s malou násobilkou o sčítání a odčítání ani nemluvě. Nebaví je počítat na papír a už vůbec né nějaké sloupečky příkladů, jen proto, aby měli splněno. Ve hře Abaku všechno toto procvičují, aniž by si všimli. Vydrží počítat běžně 30 i více minut.
Aktuálně s Abaku na naší škole začínáme už od 1. stupně. Z deskové verze hry děti poměrně záhy přecházejí na on-line aplikaci, ve které se velmi rychle zorientují. Kolegyně z prvního stupně si pochvalují hlavně možnost snížit celkový počet kamenů, aby se časově vešly do výuky, ale především omezit operace např. pouze na sčítání/odčítání, nebo násobení/dělení, podle toho, co zrovna probírají, a co už děti zvládnou. Mohou tak Abaku zařadit do výuky místo klasického procvičování na papír.
Děti mezi sebou rády soutěží a abaku hrají i ve svém volném čase. Do hry se mohou připojit i ze svého mobilního telefonu, tabletu či počítače kdykoliv mají chuť. Aby nebyly demotivovány častými prohrami, hlavně se staršími spolužáky z 2. stupně, hraje u nás celý 1. stupeň spíše “malou” školní ligu. Porovnávání sil je motorem pro další zlepšování schopností a tříbení strategie hry.
Děti jsou navíc zvědavé, ptají se a mnohé i samy velmi rychle odhalí princip mocnin, takže již ve 4. a 5. třídě běžně umocňují i odmocňují.
U dětí, které se s Abaku setkají poprvé na 2. stupni je už nutná o něco větší motivace. Pro mnohé je náročné překonat prvotní neúspěchy při tzv. oťukávání prostředí. Hodně jich to bez vedení a min počáteční podpory zejména v hodinách matematiky vzdá. Dobré je postupovat po malých krůčcích
- V první hodině se seznámí s Abaku. Je dobré aspoň pro začátek použít deskovku, děti nestresuje časový limit a máme prostor si vše názorně ukázat a doslova ošahat.
- Ve chvíli, kdy děti pochopily základní princip a pravidla hry, mohou se poprvé přihlásit do svých účtů. Jsme malá škola, s max. 9 žáky ve třídě, takže je pro mne rychlejší jim účty dopředu připravit.
- Ukážeme si, jak funguje aplikace. Děti si zkusí zahrát první hru ideálně pro 1 hráče, tedy sami se sebou. Ti šikovnější soutěží, kdo nasbírá víc bodů.
- Děti velmi rychle zatouží zahrát si s nějakým protivníkem. Ať už samy mezi sebou, příp. s robotem 1. Ukážu jim, jak hru nastavit a nechám je, aby se s tím popasovaly sami.
- Hra s robotem, byť nejnižší úrovně, je pro začátečníky opravdu náročná. Dětem vysvětluji, že stojí proti počítači, který funguje víceméně jako chytřejší kalkulačka. Nedělá mu problém propočíst velké množství příkladů ve velmi krátkém čase. O to víc pak mají radost, když se jim robota poprvé podaří porazit. Jsou samozřejmě i tací, kterým hra s robotem nedělá problém a poměrně rychle přecházejí na vyšší úroveň náročnosti.
- Děti se často hlásí, ptají se, proč to či ono fungovalo jinak, než očekávaly. Připomínáme si pravidla hry a ukazujeme si je na jejich verzích příkladů. V tuto chvíli je dobré, pokud si toho ještě sami nevšimli, ukázat jim, že celkový počet bodů, které získají za jeden tah, záleží i na tom, jak příklad na herní ploše sestaví. Řekneme si, že existují tzv. komba, tedy kombinace čísel, které v sobě obsahují více příkladů a tedy hráči vynesou více bodů. Při pravidelnějším hraní se děti začnou chlubit, jaká komba vymyslely. Pokud projeví zájem, domluvíme se, že si je budeme psát do sdíleného souboru.
- Aby si děti na hraní zvykly, dávám jim, hlavně zpočátku, prostor na hraní v hodině. Později už spíše jen individuálně - např. když splní nějaký úkol rychleji, nebo odevzdají test dříve apod. Hrát mohou na školním tabletu, nebo na vlastním telefonu. Musí jej však mít položen volně na lavici (prevence 😉) .
Jakmile děti zvládnou Abaku na rozumné úrovni, tj. daří se jim poskládat příklady alespoň s jedním dvojciferným číslem a nedělají chyby z neznalosti či nezafixovanosti pravidel (např. navazování příkladů u kamenů položených vedle sebe, práce s nulou, aj.), nastává čas kdy je nutné je u hry udržet do doby, než začnou dosahovat natolik dobrých výsledků, aby je samy motivovaly k dalšímu zlepšování.
- U 6. a 7. tříd funguje dobře motivace přes známku. S dětmi jsme domluveni, že každý den odehrají aspoň 1 hru, která bude mít min 10 kol, tedy spočítají min. 10 příkladů. Za 7 takto odehraných her, jeden týden, se přihlásí o jedničku s vahou 0,1 v Edupage (tedy 10 jedniček z Abaku se vyrovná 1 jedničce z klasického testu). Je jedno zda hrají s robotem nebo člověkem, zda vyhrají či prohrají. Počítá se každá hra splňující výše uvedená pravidla. Děti mi na svém účtu musí ukázat, že hry opravdu odehrály. Já si náhodně zkontroluji 1 či 2 hry, zda mají opravdu 10 kol. Vybírám ty, kde dosáhli nejméně bodů. Váha známky 0,1 se může zdát málo, ale zvláště pro děti, které jsou v matematice méně zdatné, i pro jejich rodiče, jsou tyto jedničky důležité a dávají jim pocit úspěšnosti.
- U vyšších ročníků fungují týmové soutěže. Letos jsme na 2. stupni poprvé vyhlásili soutěž o nejvyšší počet spočítaných příkladů tříd. Počty příkladů jsem zvolila mimo jiné i proto, aby se do soutěže mohli zapojit všichni, bez ohledu na aktuální úroveň, zdatnost ve hře. Jako první cenu je si děti vybraly - přespání ve škole. Aby to neměly tak jednoduché, běží soutěž od února do konce května. Výsledky vyhodnocujeme vždy za každý měsíc zvlášť. Třídy s nejvyšším přírůstkem příkladů na jednotlivých profilech dětí a odměňujeme sladkostí. Třída s nejvyšším počtem spočítaných příkladů za celé období pak se mnou a kolegou přespí jednu noc v červnu v prostorách školy.
- Jednou z dalších dobře fungujících motivací je také měření sil s učiteli. Ať už v hodinách
matematiky, nebo v rámci volnočasových aktivit. Tak nějak živelně u nás díky tomu vznikl
neoficiální on-line odpolední kroužek, kde děti napříč ročníky hrají se mnou a kolegou
fyzikářem. Domlouváme přes uzavřenou skupinu na WhatsAppu, kdy a kolik nás bude hrát (tam je
dobré mít souhlas rodičů, že jim to nevadí). Děti se “kroužku” zúčastňují, podle svých časových
možností. Hrajeme většinou po 18. hodině večer, abychom se všichni sešli a zároveň to
nenarušovalo chod v rodinách dětí ani nás učitelů.
Děti baví si u hry povídat a sdílet okamžité zážitky ze hry přes konferenční hovor. Často mívají doma zvuk puštěný nahlas, tak je třeba, aby všichni udržovali tak trošku “štábní kulturu” 😉.
Jelikož nás hraje více, je nutné nejprve vylosovat, kdo s kým bude hrát. To přenecháváme přenecháváme dětem, aby měly pocit důležitosti a zároveň viděly, že vše probíhá fér.
Na začátek hrajeme většinou jednu klasickou hru “Jen tak” pro více hráčů, po ní tzv. “rychlovku”. Hru i její název vymyslely děti samy. Postupem času se ustálila na hře:- pole 11x11, většinou bez bonusů, s 50 kameny, 0,5 min na tah,
- Ale POZOR, jen s vybranými operacemi, např. jen mocnina/odmocnina, nebo kombinacemi 2 operací (jen sčítání/odčítání a mocniny/odmocniny apod.).
Hra se pro děti i pro nás stává náročnější a zábavnější (ne vždy si každý všechna omezení pamatuje). Takto hrajeme až 4x týdně.
A co je naší motivací, abychom se hře abaku ve škole jako učitelé věnovali? Především sledovat úspěchy žáků. Je hezké vidět, jak se zlepšují a mají z počítání radost, ale ještě hezčí je vidět, jak se jejich práce promítá i do běžné výuky. Abaku nás prostě baví.
Nic z toho by samozřejmě nešlo bez velké podpory, pochopení a tolerance ze strany kolegů napříč různými obory na celé škole.
